Herci na Betacamu

Když Frank prochází zelenou chodbou G-HERNovy stanice, vypadá, jako by tam patřil. Není to samozřejmé. Frank je totiž člověk z masa a kostí, nasnímaný kamerou, a chodba je scéna z počítače. Spojit tyto dva světy do jednoho obrazu bylo v roce 1996 řemeslo, které vyžadovalo hodně trpělivosti.

Co je Betacam

Betacam je profesionální analogový videoformát od firmy Sony. V televizních studiích ho používali od 80. let a při natáčení zpráv a reportáží byl ještě v 90. letech běžný. Videozáznam se ukládal na kazety o šířce půl palce a měl velmi dobrou kvalitu: mnohem lepší než domácí kamery VHS, které tehdy měl doma každý druhý člověk.

Pro hru to znamenalo kvalitní zdrojový záběr, ze kterého se dalo vycházet.

Co znamená digitalizace

Kamera ukládá obraz jako analogový signál, který se plynule mění v čase. Počítač však rozumí jen číslům. Digitalizace je převod: obraz se rozdělí na snímky (v televizi 25 za sekundu), každý se rozdělí na body a každému bodu se přidělí číslo barvy. Dnes to dělá každý telefon.

Obecně se postup skládá z těchto kroků: natočit herce na kameru, přehrát kazetu do počítače, vybrat jednotlivé snímky, vystřihnout z nich postavu, zmenšit ji na velikost ve hře a zredukovat barvy na těch pár odstínů, které se do hry vejdou.

Jak se natáčelo

Jak vzpomíná Peter Hegyi, herci se nenatáčeli ve studiu. Natáčelo se venku v Bratislavě-Dúbravce, na dětském hřišti, kamerou Betacam. Kameru obsluhoval Ján Valent, který je v titulcích uveden u videoprodukce.

Jakou kartou se video digitalizovalo a jak dlouho natáčení trvalo, se už nepodařilo zjistit.

Proč ne zelené plátno

Ve filmu a v televizi se postavy do jiného prostředí nejčastěji vkládají pomocí zeleného nebo modrého plátna. Herec stojí před sytě zeleným pozadím a počítač tuto barvu „vymaže“. Říká se tomu chroma key a při dobře nasvícené scéně to většinou zvládne automaticky.

U Next Space se herci natáčeli bez zeleného nebo modrého plátna. To má jeden důsledek: žádný počítač sám nepozná, kde postava končí a kde začíná hřiště za ní. Každý snímek proto museli autoři ručně vystřihnout, bod po bodu, v programu Autodesk Animator, podle dat s největší pravděpodobností v jeho verzi Animator Pro. Tomuto řemeslu se říká rotoskopování.

Proč Animator Pro, a ne původní Animator? Všechny animace, které se dochovaly v souborech hry, jsou ve formátu FLC, který patří Animatoru Pro. Původní Animator ukládal jen menší formát FLI s rozlišením nejvýše 320 × 200 bodů, kdežto filmy ve hře mají 640 × 480. V hlavičkách je navíc sériové číslo kopie programu Animator Pro a cesta k souboru s příponou .CEL, jíž Animator Pro označuje vystřižené výřezy obrazu. Není to však důkaz o samotných herních postavách: ty jsou ve hře uloženy ve vlastním formátu, takže jde o závěr, nikoli o jistotu. Podrobnosti jsou na stránce Jak vznikla grafika.

Kolik to bylo snímků

V herních souborech je toto:

Osm směrů chůze po 11 snímcích (celkem 88) mají jen Frank, androidka, strážce, barman, klonovaný strážce a robot. Ostatní sady jsou jednosměrné speciální animace, většinou Frank na sudu a ve vodě ve stoce. Každý snímek je vysoký kolem 125 bodů (Frank) až téměř 200 (největší sady). Na celého Franka stačilo 22 barev.

Z těchto snímků je různých 514, po spojení zrcadlových kopií 456: barman má každý pár směrů vlevo a vpravo vytvořený převrácením jednoho z nich a klonovaný strážce skoro také. Další snímky lidí (Frank při práci, androidky, strážci, barman u baru) jsou v animacích místností a v tomto počtu nejsou (viz Kolik snímků se opakuje).

Kdo hrál

Jak vzpomíná Peter Hegyi, Franka hrál Roman Macko, barmana Peter Hegyi, obě androidky Zuzana a Katarína Horňáčkovy (v týmu Zuzka a Katka) a strážce v šedém plášti s puškou Pavel Ondrejka. Ostatní postavy zatím určeny nejsou.

Titulky hry uvádějí v záběru tyto lidi: Roman Macko, Peter Hegyi, Michal Hegyi, Pavel Ondrejka, Katarína Horňáčková, Zuzana Horňáčková, Viktor Buzinkay, Ján Valent a „other creatures…“ (další tvory).

Hlasy ve slovenské verzi propůjčili Vlado Zetek, Ivan Gontko, Agáta Solčianská, Jaro Strunga, Rado Skaličan a Juraj Hegyi. Juraj Hegyi z titulků je podle Petra Hegyiho tentýž člověk jako zakladatel firmy MAXTECH, která hru vydala (viz Magic Systems). Kdo mluví kterou postavou, nevíme. Viz Postavy.

Proč je to důležité

Postavy se v počítačových hrách 90. let dostávaly na obrazovku obvykle dvěma způsoby. Mohly být nakreslené (jako v klasických adventurách LucasArts) nebo vyrenderované ve 3D (viz Jak vznikla grafika). Třetí způsob, digitalizovaní skuteční herci, byl náročný. Kontext doby: používaly ho například i bojové hry typu Mortal Kombat. Next Space si ho vybrala a zvládla ho i bez zeleného plátna.

Výsledek je vidět při každém Frankově kroku: pohyb má lidský rytmus, který se kreslením těžko napodobí.