Příběh

Next Space nezačíná výbuchem ani vesmírnou bitvou. Začíná hlasitým telefonátem.

Ve české verzi hry se na úvod objeví nápis „Země, leden 2048“, takže víme i to, kdy jsme: v lednu roku 2048. Frank, pilot a kurýr, se probouzí po noci, o které by nejraději nemluvil. Z obrazovky na stěně se mu hned ozve šéf, a nijak vlídně: „Tak poslyš, ty ožralo, tohle jsme si nedomluvili!“ Frank měl být u šéfa nahoře už dávno. Ještě dřív měl vyřídit zakázku. A šéfova logika je neúprosná: „Když máš zakázku na dnes, uděláš ji dnes. Když si ji měl před třemi dny, tak si to měl vyřídit před třemi dny.“ Frank podle něj vypadá jako vyblitý krtek.

Kancelář na stanici

Frank tedy míří za šéfem. Krátký film nás zavede k orbitální stanici u Země a pak do kanceláře, z níž je výhled přímo do vesmíru. Šéf, kterého hra nikdy nepojmenuje, patří k lidem, kteří se nikdy neptají, jestli je vhodná chvíle. Frank se ho pokusí uprosit: „Nešlo by mluvit trochu méně nahlas? Strašně mě bolí hlava. Měl jsem těžké dny…“

Odpovědí je seznam Frankových hříchů. Jednou odletěl s dětmi viceprezidenta Willsona v bednách místo odpadu. Jindy si spletl radioaktivní CX2 s dodávkou proviantu pro Space 34. Všechno to ututlával šéf. Kdyby nebylo Frankových rodičů, poslal by ho rovnou do uranových dolů. „Jediné, co tě zajímá, jsou ženské a chlast.“

Uprostřed kázání se na obrazovce ozve rozzuřený hlas: „… mluví Astrud deBurgh. Hniji tady na Penclenu už celou věčnost!“ Hrozí, že všechny roztrhá v zubech, a nakonec dodá: „Řeknu to tátovi!“ Šéf se mu omlouvá a pak si vzpomene, proč vlastně Franka volal: je třeba odvézt právě jeho, bohatého, nafoukaného pasažéra. Žádné zastávky, žádné zdržování.

„Slib mi, že se nic nepředvídatelného nestane.“ „Jistě, vlasáči.“

První věta zní jako rozkaz. Druhá jako slib. Žádná z nich nevydrží ani deset minut.

Letím, kudy chci

Z kokpitu Frankovy lodi je vidět hlavně dva vysoké červené pilíře a mezi nimi panel s blikajícími světýlky. Šéf je na vysílačce a nedá pokoj. „Franku! Ještě si se nevzpamatoval z té kocoviny? Nevidíš jak letíš?“

Frank má na to svou odpověď: „Já to stihnu, jedu rovnou tam. Neboj se, nemám na programu žádné povyražení. Ale letět budu, kudy chci já.“ Šéf se pokouší dokončit větu. Frank řekne „Jistě, vlasáči“ a vypne ho.

Zbytek vyřeší vesmír. Před lodí se otevře tunel. Dlouhá animace ho přenese skrz červí díru, a když skončí, Frank to snáší překvapivě klidně: „Co to mělo znamenat? Do prdelky, vypadalo to jako nějaká virtuální atrakce!“

„O takových tunelech jsou sakra doposud jenom teorie.“

Frank se podívá na mapu: „Úplně jiná mapa.“ Asteroidů je tu požehnaně. Vybere objekt na mapě, řekne „Jdeme na to“ a vzápětí ho čeká přistání u stanice, o které doma nikdo neslyšel.

Až do tohoto okamžiku Frank jen poslouchal. Ovládání dostane hráč až před barem.

Před Frankem stojí rezavá stanice a nad dveřmi pulzuje růžový neon. Žádné město, žádná recepce, jen tlačítko na zdi. Frank se neubrání a stiskne ho. Dveře se otevřou a on se ocitne v předsíni, kde sedí dvě dámy. Frank, který nikdy neodolal, se nahlas zeptá: „Můžu si k vám přisednout, sličné dámy?“

Dámy jsou, řekněme, příliš ochotné. „Chlapče, ahoj. Jak se máš? Nechtěl bys společnost?“ Frank odmítne slušně: „Holky, vážně to oceňuji, ale někdy příště.“ Odpověď zní spíš jako hrozba: „Budeme čekat, zastav se.“

Barman, který neví, kde je „níž“

V hlavním sále sedí u kulatých stolů parta podivných hostů. Tři chlapi jen mumlají (podle barmana jsou to horníci z nedalekého asteroidu, kde těží třpytivý, těžký a dost měkký kov, který se používá při výrobě záchodů), jeden host se opíjí bez přestávky a za pultem stojí Barman. „Mě tu všichni říkají Barman, ani nevím proč,“ představí se. Dá Frankovi překladač, aby si mohli porozumět. Překladač je však, jak Frank později poznamená, „už fakt starý“.

Výsledkem je jeden z nejpodivnějších rozhovorů hry. Frank se ptá, kde je, a dostane odpovědi, které by obstály ve sbírce absurdních dialogů: „Taky okolo je jako všechno a tady to!“ „Vždyť všechno tady je okolo tohodle. A taky ne v tom. I když v tom všeho je tohle.“ Frank se nakonec vzdává a na rovinu řekne: „Jako v každé pořádné kosmické adventuře předpokládám, že jsem se dostal někam do jiného vesmíru, nebo do jiného rozměru.“

Konečně se dozví podstatné. Před nimi tu žila ztracená civilizace, která postavila prostorové brány a skrz ně cestovala do vzdálených končin. Jedna vedla i k planetě, kterou barman nazývá Sen: třetí z devíti, jedno slunce. Je to naše Země, Frankův domov, a název je záměrná slovní hříčka, jak potvrdil Peter Hegyi. Celá ta galaxie je odříznutá od zbytku světa a nikdo už neví, kde brány jsou. Když Frank řekne, že ještě před hodinou byl doma, barman nechce věřit vlastním uším: „No já snad sním.“

Co se v baru říká

• O G-HERNovi. „Je pravda, že to tady dost zničil, ale já ho vidím rád. Aspoň se nikdy nenudím.“
• O ženách. Barman Franka varuje: „Vykašli se na ně.“ Kolují o nich historky. Většina je vymyšlená, ale jistota je jistota.
• O Viktorovi. Smutný muž u stolu přišel o domácí zvířátko, které začalo žrát malé potvůrky, hodně vyrostlo a ztratilo se.
• O rybách. Barman se Franka zeptá, jestli není „Delfín nebo jeho kámoš“. Ten tu prý byl párkrát a jednoho dne si vzal síťovku, řekl „sbohem a dík za ryby“ a zmizel. Je to záměrný odkaz na Stopařova průvodce po Galaxii, jak potvrdil Peter Hegyi. Podobně se Frank ptá, co je tohle za stanici, „život, vesmír a vůbec“.
• O hře samotné. Barman vypráví o jednom hostovi, který tvrdil, že ho někdo řídí. „Prý mu taky řídí i slova. Prý mu vybírá věty, které má říkat. To je totální hloupost.“ Hráč, který právě vybírá věty za Franka, se může pousmát.

Poslední radu dá barman bez nadšení: „A pak je tady poblíž P.S.A.B. To jsou většinou skleníky a umělé biosféry. Boháči tam mají svoje sídla.“ Frank si vyhlédne přistávací plochu před barem a vydá se na cestu.

Frank vyrazí k planetě, o které mu barman řekl. Animace ukáže, jak se stanice s barem vzdaluje, a pak přichází první špatný nápad: přistát. Autopilot se rozhodne za něj a přístroje selžou. Loď proletí mezi skalami a skončí ve skleněné budově nosem dopředu. Ve skleníku PSAB. (Tak to Frank později sám vypráví barmanovi.)

„Já… já… žiji. To je zázrak.“

„Vypadá to tak, že jsem někomu přistál v obýváku, nebo v zahrádce,“ pokračuje Frank. Loď se zasekla ve výšce čtyř metrů nad zemí, nenávratně rozbitá. Venku je toxický vzduch a v rozbitých oknech ho zadržuje jen žlutá pěna. Pěna ztuhne a najednou je z ní lano, sklo a po chvíli první meč: skleněný hrot a rukojeť z pěny.

Kyselina místo kávy

Zeleň kolem je krásná a nepříjemná. Z jednoho květu kape něco, co na zemi syčí. Frank nabere kyselinu do listu a do zbytku namočí meč. „Kokteil je můj.“ Meč namočený v kyselině je první skutečná zbraň, kterou ve hře má. Frank se však netváří, že by ho to těšilo. „Nejsem vandal,“ opakuje při několika příležitostech.

U vodopádu najde dřevo a ve vodě se zaleskne něco těžkého. „Ach, jaký lesklý a těžký kus kamene… může to být zlato?!“ Obří kreatura, která sedí na konstrukci z tyčí, před kyselinou ustoupí. Kámen Frank použije k dalšímu triku: z konstrukce vypadne kovová tyč a tou se dá z malého větráku vypáčit mřížka.

Ovoce, kreaturka a jedna zákeřná jeskyně

Skleník je plný zákoutí:

• Skleník s jablkem. Malý strom s plody, které vypadají jako kříženec jahody a jablka. Frank si utrhne dva a hned je využije k lákání.
• Jeskyně s masožravými květy. „Pěkný veliký rozevřený květ.“ Frank by v ní mohl zahynout a hra mu to dovolí. Kdo se k nesprávnému květu přiblíží, skončí v krátké 3D animaci a pak na obrazovce s lebkou.
• Malá kreaturka. Malý tvor se nudí a Franka ignoruje: „Definitivně mě ignoruje.“ Ovoce ho však přesvědčí a kreaturka vběhne do větráku, který skrývá ostrý roh. O kousek dál ji Frank najde v řídicí místnosti a vezme s sebou: „Kreaturu mám v kapse.“

Řídicí místnost skleníku je zamčená. Frank na panel kápne kyselinu: „V ovládacím panelu zapraštělo.“ Pak si pomůže železnou tyčí a dveře se otevřou.

Hangár a bomba, která netiká

Za dveřmi čeká hangár s lodí, která „zřejmě čeká na mě“. V malém boxu jsou elektrické dráty a ještě něco, co Frank nejdřív popisuje slovy: „Ale… co to tady ještě je? Úf, netiká. Ale bomba to asi je.“ „Ne, že bych byl destrukční typ, ale ta se určitě využije.“

Frank vystoupí po schodech do kokpitu cizí lodi, na displeji navigačního počítače najde mapu a klikne na bar. Krátká animace ukáže, jak loď opouští planetu, a za chvíli je Frank zpátky před barem.

Frank se vrátí před bar a zjistí, že se v něm mezitím něco změnilo. Přes obrovské okno je vidět, jak do sálu vtrhli noví hosté, kteří nepijí, nemluví po dobrém a nemají zájem platit. Jsou to lidé G-HERNa a mají dovoleno téměř všechno.

Večírek na rozkaz

Rozhovor mezi barmanem a G-HERNovým mužem Frank sleduje jen zpoza skla. Vetřelec je stručný: „My si tady uděláme soukromý večírek a máš to zpátky.“ Barman namítá, že to takhle nejde. Odpověď je krátká: „Sklapni.“ Pak dodá, že G-HERN si „vybral pro tento krát tvůj pajzlík“ a že to má barman brát jako čest.

Rozkaz je jasný: „Jediná odpověď, na kterou máš právo, je Ano, pane. A teď je vykopni.“

Frank má u sebe věci, které sebral ve skleníku: výbušninu, dráty a roh. A nad dveřmi přechodové komory visí obrovské „kladivo“. Jak se Frank dozví, je to bezpečnostní klapka, která v případě nebezpečí zablokuje dveře.

Past ze tří věcí

Bomba se magneticky přichytí na kladivo. Roh pasuje do otvoru pro rozbušku. Dráty vedou k pojistkové skříňce. Frank připne poslední drát a výbuch zavalí vetřelce.

Barman vyjde ze sálu a poděkuje: „Skutečně si toho vážím, cos udělal.“ Frank se hned brání: „Nepřeháněj, prosím. Nesnáším takové řeči.“ Barman se už ale rozhodl. Uspořádá párty na Frankovu počest a nikdo nebude platit: „Přece od tebe nebudu chtít peníze, když jsi mi zachránil bar.“

Párty

U jednoho stolu sedí Viktor se svou depresí. U jiného androidky, které nevynechají příležitost: „Třeba hned. Už se mi zrychluje puls.“ Frank se vykrucuje. „Budu o tom přemýšlet.“

Rozhovor se točí kolem toho, co se na takových oslavách povídá. Barman vytáhne zakázanou láhev a prozradí její jméno: černá smrt. „Je to pořádná pálka.“ Potom se ptá, jak se pije u Franka doma. Frank odpoví, že pohoda, jen to není moc tolerováno společností a hlavně nadřízenými. „Tak jak tady,“ odpoví barman. „Pijeme všichni a vždy, jak je to možné.“ Z toho vyplyne hluboká myšlenka večera: nejlepší je žít bez nadřízených.

Pak přijde na řadu vtip. Frank vypráví příběh o medvědovi, který v lese zakázal alkohol, a o zajíci, který pil navzdory zákazu a nakonec se před medvědem schoval pod hladinu a dýchal přes bambusovou rouru. Když ho medvěd vytáhl, zajíc mu řekl: „V lese jsi možná pánem, ale nás rybičky nech na pokoji!“ Hosté nechápou ani slovo. Co je medvěd? Co je zajíc? A co je Rybičk, který „má vlastní byt“? Překladač mlčí a jeden z hostů řekne to, co si myslí všichni: „Možná je ten překladač už fakt starý.“

Usnout je snadné

Večer se vleče dál. Hlasy se lámou, věty se míjejí a „asi se toho dnes vypilo hodně, myslím“. Frank usne. Hra pak na chvíli vypne ovládání. Přichází černý vesmír, text vypravěče („Za chvíli jsi zaspal a za několik hodin jsi se probral… někde jinde, na jiné planetě?!“) a tichá animace slunce.

Ráno po oslavě bývá těžké. Tohle je ráno po oslavě na planetě Zero.

Frank otevře oči v modré ložnici s červenou postelí a květinami v květináči. Ruce jsou prázdné, kapsy také. Chybí železná tyč, dřevěná hůl, meč namočený v kyselině i mřížka, všechno, co cestou posbíral. Zůstal mu jen zapalovač.

Z rohu se ozve ženský hlas: „Podívejme, náš mazlíček je už vzhůru.“ Frank je zmatený. „Co je? Kde to jsem?“ Odpověď zní povzbudivě: „Uklidni se. Jsi v dobrých rukou. Mně i mé sestře ses zalíbil na první pohled. Rozhodli jsme se, že tady zůstaneš s námi.“

Hospodyňky s plánem

Hostitelky jsou androidky a mají pro Franka program. Bude jejich domácí pán, bude se o ně starat a dělat, co budou chtít: „Budeš dělat, co chci já, protože ty jsi mým otrokem.“ Frank zkouší diplomacii: „Ne, že bych byl rasista, ale se strojem jsem to ještě nezkoušel.“ Androidka se nenechá zahanbit: „Jenom za poslední pololetí nám tu zheblo asi šest mužských.“

Hra se tady mění. Frank dosud jen pobíhal po místnostech a sbíral věci. Teď musí z jedné místnosti utéct a přitom přežít dvě hospodyňky, které jsou podle vlastních slov sedmkrát výkonnější než člověk.

Král pořádku a čistoty

Třetím obyvatelem bytu je robotek-uklízeč a nepořádek nenávidí slovy, která by se hodila do učebnice filozofie. „Je tady samá špína. Všude nepořádek.“ Obě sestry prý „umí jenom rozhazovat věci a dělat nepořádek“. Na Frankovu otázku, co vlastně je, odpoví věcně: „Jsem stroj, neživý mechanismus. Toho sis nevšimnul?“

Nejraději by androidky strčil do čističky. Frank by nejraději odešel. Zájmy se dají spojit. Robotka trápí živočich, který se usadil v kuchyňce a roznáší špínu: „Já ho neumím chytnout. Je to potvora.“ Frank nabízí pomoc a pustí se do práce na třech místech najednou.

• V kuchyňce složí past z vědra, chipsů jako návnady, dřívka a plastového sáčku. Výsledkem je had v pytli.
• Na chodbě vypáčí holí mřížku a nožem přeřízne dráty, čímž způsobí zkrat.
• V komůrce podstrčí robotkovi sáček s hadem.

Robotek při čištění rozbije starožitný gauč a androidky zuří: „Ty hnusný grázle! Co jsi to udělal?“

Dohoda je dohoda

Androidky pošlou robotka opravit zkrat. Ten přistihne Franka u svého toolkitu: „Zase jsi mi ukrad můj toolkit! To bylo děsně nenápadné.“ Frank se vymlouvá, že jim chtěl něco opravit, a dostane odpověď: „Idiote! Jdi odtud pryč!“ Potom se robotek pustí do androidek: „Informoval jsem vás už dávno o tom, že nebudu tolerovat vaše úchylky co se týče špíny! Znova vypadáte jak prasata. Od hlavy až k patě. Tohle už ale nenechám jenom tak!“

A odvede je do čističky. Frank zvedne toolkit ze země, vrátí se k televizi a vezme ovladač, který už nikdo nehlídá. Na chodbě jím otevře dveře: „Vstříc svobodě… rovnosti a bratrstvu. Hlavně ne sesterstvu.“

Toolkit je malé víceúčelové nářadí. Dvojklik v inventáři mění opravářský nástroj na malířský a ten na frézovací. Poslední z nich čeká na hotelové chodbě na svou příležitost.

Dveře na svobodu vedou do hotelové chodby. Před Frankem je skleněná šachta výtahu, na stěně obraz, který se hýbe, a tabule s tlačítky. Jedno z nich nese nápis Level .ROOF. Tam, kdesi na střeše, parkuje jeho loď.

Frank se dívá na obraz. „Nesnáším takové rádoby umění, ale tady jsem cizinec a nebudu dělat vandala jako doma.“ Potom si všimne dveří výtahu. „Roh dveří je ostrý jako jazyk tvé ženy.“ A v hlavě se mu začne rodit plán, který nevypadá přátelsky.

Strážce střechy

Výtah ho vyveze nahoru. Střecha je přistávací plocha pod hvězdnou oblohou. Čeká tu strážní robot, mezi ním a Frankovou lodí se táhnou laserové paprsky a vedle stojí ovládací stojan s dlaňovým senzorem.

Dialog, který následuje, je jeden z nejdelších ve hře. Robot nemá povolení nikoho pustit a je na to hrdý.

„Podívej, nevím, co jsi zač, ale tudy zjevně nemáš povoleno projít!“ „Ale jo, jenom jsem tady nový.“ „A nový co jsi vlastně?“

Frank zkusí všechno. Že je nový strážní robot a přišel ho vystřídat. Že mu zaplatí. Že si mohou zahrát hru na hádanky a kdo prohraje, odejde. Robot se přesvědčit nedá: „Jsem nepodplatitelný, nekompromisní a úplně nevypočitatelný. Dvě a dvě jsou čtyři.“

Senzor vyžaduje otisky správné ruky. „Zjevně moje ruka senzoru nic neříká, měl bych někoho přemluvit, aby mi půjčil svou.“ Frank se při té představě zamyslí: „Blány mezi prsty nemám a nechci mít další prsty navíc.“

Ruka bez majitelky

Řešení přijde na hotelové chodbě. Androidka Franka zastaví a rozkazuje mu, aby se vrátil. Frank stiskne tlačítko výtahu, dveře se zavřou a jejich nabroušená hrana odřízne androidce ruku. Frank poznamená: „Androidce dveře usekli ruku. Tady jsem si ji vzal.“

Frank se vrátí na střechu a vyzkouší ruku na senzoru. „Tahle ruka tam snad pasuje.“ Strážní robot ale není o jejím původu přesvědčen a následuje rozhovor, který se nedá citovat celý. Robot se ptá, odkud ruka je. Frank odpovídá, že z obchůdku. Že je jeho už půl roku. Že ji androidky nepotřebovaly. Robot je znechucen: „Ale to je hnusné! Ty sadisto! Jsi prý člověk?“ A žádnou ruku uznat nehodlá.

Dole hoří

Frank se vydá na úroveň P. Je tam prádelna s kontejnery, dezintegrátor odpadu, který vypadá jako pračka, a nad ním visí zavěšený robot. Není v dobré náladě: „Jako bych tě odněkud znal. Co to tady provádíš za sestavu?“ O androidkách mluví špatně: „Chtěly mě zabít, ale ne vzít mi život. Protože žádný nemám.“

Frank hodí do dezintegrátoru hasicí přístroj. Výbuch robota vymrští a v prádelně to opravdu hoří. Frank se jen pousměje: „Doufám, že splní, co slíbil, a androidkám se pomstí.“

Potom přijde ten pravý trik. Frank se vrátí na střechu a strážnímu robotovi oznámí: „Přišel jsem ti říct, že dole hoří. Měl by ses tam jít o to postarat!“ Robot má podezření, že je to trik. „Tak jak zjistíš, že hoří?“ ptá se sám sebe a nakonec přizná: „To je fakt, já to vlastně neodliším!“ Strážce se vydá prověřit poplach, Frank ho doprovodí k výtahu a vrátí se nahoru sám.

Laserové paprsky zhasnou. Frank vloží ruku do senzoru a vykročí k vlastní lodi.

„Má oblíbená raketa. Má raketa.“

Animace ukáže odlet. Hra mu však po odletu věci vezme: ruku, nůž, ovladač, žvýkačku i frézovací nástroj. Už je nebude potřebovat. Frank přistane zpátky u baru a tam ho čekají nové problémy.

Střecha hotelu, odlet, přistání. Frank je opět před barem, ale tentokrát s prázdnými kapsami. Všechny věci, které měl od androidek, hra odebrala.

Dveře se po stisknutí tlačítka otevřou, ale v předsíni už někdo stojí a baví se s barmanem. Nepije, nic si neobjednává, nesměje se. Vyslýchá.

Výslech

Host je paranoidní a podle všeho nebezpečný. „Ty asi budeš ten nový, viď?“ přivítá Franka. Frank se vymlouvá: „Promiňte, asi jsem si spletl dveře.“ To nezabralo. Host se vrátí k barmanovi a ptá se, co se stalo s jeho mužem. „Tys mi zlikvidoval mého muže.“

Barman se brání všemi prostředky. „Já s tím nic nemám! Jen jsem byl zvědavý, zda jsi měl muže.“ Hosta to nevyvede z míry: „Já mám mnoho mužů.“ Barman mu vrátí: „V tom případě víš hovno!“ A hned dodá: „Proč mu sakra nedáš pokoj? Je to můj host!“

Frank se pokusí pomoci. „Podívej, já se s Barmanem znám jenom chvíli. Prostě jsme tady trochu pokecali a to bylo tak všechno.“ Host se zasměje, ne příliš vesele: „A právě to je divný! Vy dva se ohromně shodnete a při tom … se prý ani sami moc neznáte.“ A ještě dodá, že se doslechl o nějakém cizinci.

Barman lže, dokud to jde. „Byl tady. Ale pak odešel a už jsem jej neviděl.“ Host to nekoupí. „Vy dva jste divní. Barmane, tobě se nikdy nedalo věřit!“

„Franku, rychle skoč do teleportu! Dělej!“

Barman ho doslova odkopne do světelného kruhu v rohu předsíně a host zařve: „Co jsi to udělal?! Za to zaplatíš!!“ Frank na to nečeká. Teleport ho přenese na neznámé místo.

„Co to bylo? Vždyť to je opravdu teleport!“

Teleport ho vyhodí na ledově modrou planetu plnou sloupů, které vypadají jako mraveniště. V rohu stojí přístroj, který Frankovi připomíná stroj na výrobu van. Na obrazovce blikne nápis „O něco později“ a za chvíli se Frank prodírá zničenými teleporty.

Ve skladu stojí tři rozbité teleporty, ze kterých visí červené kabely. Jeden z nich je „jediný částečně funkční teleport“. Uvnitř panelu je zlomená karta, ze které je ulomený kousek, a teleport bez ní nebude fungovat. Frank si vezme stříkačku, která „čeká na mně“, a po šikmé stěně vyšplhá do další místnosti.

Bytosti z vody

V bazénu žijí malé vodní bytosti (samy si říkají Nypři) a při prvním setkání před Frankem utíkají. „Poslyšte, nechci vám nic udělat,“ volá. „Počkejte. Já jenom potřebuji pomoc.“

Když se k nim vrátí, už mají odvahu. „To musíš být ty, ten slavný zachránce. Že ano?“ Frank, který nic neudělal, odpoví: „Když tomu tak říkáš, tak to asi budu já.“

Prozradí mu svůj příběh. Přišly sem před několika lety s odpadem a docela se jim tu zalíbilo. Až do chvíle, kdy se sem nastěhovalo „šestinohé hovado“. Tvor si dělá lepkavý sliz, který do bazénu stéká a znečišťuje ho. Žít mohou jen v čisté vodě a čerpadlo je rozbité. „To je náš existenční problém.“

Frank slíbí pomoc. „Neručím za následky.“ Čerpadlo potřebuje hadici, filtr, baterii, motor a energii. A karta do teleportu se mezitím najde sama.

Sehnat pět věcí

• Hadici a filtr najde v industriální šachtě. Filtr je v trubici, která se dá otevřít.
• Baterii v šuplíku skříňky v pavoučím hnízdě.
• Motor v technické šachtě. Frank ho musí odšroubovat čtyřmi šrouby.
• Energii v hadičce, ze které si stříkačkou natáhne tekutinu.

Cesta k motoru je ale zakrytá pancéřovým víkem. Frank se musí vrátit k laserovému dělu, připojit baterii ke skříňce s dráty a stisknout červené tlačítko. „Super… laserové dělo!“ Víko dostane díru a cesta dolů je volná.

Kokon

Pavoučí hnízdo není místo na procházku. Frank se jen přiblíží k zelenému jezírku a pavouk ho zachytí. „Co to, že bych byl již po smrti? Ale ne. Zbytečná úleva. Vždyť jsem v nějaké pavučině. A nemůžu se hnout! V tomhle okamžiku jsem pochopil mouchy…“

Naštěstí má Frank zapalovač. „Který génius vynalezl zapalovač?“ Pavučina shoří a Frank je volný. Vysvobodí i jinou vodní bytost, která visí v sousedním kokonu, svalí tyče, takže zelená hmota přestane téct, a z popela vytvoří cestu přes břečku. „Má geniální popelová cesta.“ Vysvobozená bytost se Frankovi i představí: „My jsme Nypři. Nic zvláštního.“

Čerpadlo

Když jsou všechny díly pohromadě, čerpadlo je funkční: „Čerpadlo je už schopné provozu.“

Vodní bytosti se odvděčí: „Chci ti za všechny poděkovat, žes nám udělal ten filtrační systém.“ Frank odpoví upřímně: „Ale já jsem nevěděl… Já jsem jenom z dlouhé chvíle zkoušel poskládat ten stroj…“ Bytosti vědí, co potřebuje: funkční teleportovou kartu. „Před chvílí jsme našli tu tvoji kartu.“

Frank zasune funkční kartu do panelu a teleport zpět do baru je opraven.

Frank vystoupí z teleportu do předsíně baru a oddychne si: „To je sen. Konečně zas v Baru… mém oblíbeném…“

Ticho tu ale není dobrým znamením. Bar je prázdný. Barman stojí u pultu, zamrzlý v průhledné kostce.

„A jéje. Barman si dává asi šlofíka. Ale stejně mu nezávidím. A co je tohle za hmotu? Vypadá jako led, ale asi to bude sklo. Nějaká divná umělina. To by se mi hodilo na šéfa…“

Když Frank barmana oslovuje přes sklo, nedostane odpověď. „No, přes to sklo si asi moc nepokecáme.“

Nákup bez peněz

Zbývá se porozhlédnout, co by se mohlo hodit.

• Rozsypané sušenky v předsíni: „Možná, že ještě do večera vyhládnu. Ty beru.“
• Krabice s uspávacími léky na polici: „Několik jsem si vzal.“
• Kapesník přehozený přes lavici: „A mám nový kapesník.“
• Nástroj na cvakání za pultem (ve hře předmět „cvakač“; ve slovenské verzi „cvikač“).

Frank si nebere všechno. „Nemůžu zase všechno brát, co se mi zachce. Za chvíli bych to neunesl.“ A když se podívá na láhev, řekne: „Na chlast teď nemám chuť.“

Všechny tyto věci se později hodí: sušenka odláká mravence, léky je uspí, kapesník se přitom použije a cvakač poslouží k odříznutí sudu. Cesta pokračuje teleportem zpět pod zem.

Teleport ho zase vyhodí v jeskyni se sloupy. Teď už Frank ví, kam jít, a hlavně ví, co s sebou nese. Sušenku hodí k jednomu z mravenišť a smrdutá hromada, která dosud blokovala kanál, se hned vydá na výlet: „Geniální nápad, páchnoucí kopec nevydržel tu vůni a vybral se ji hledat.“ Kanál je volný.

Mraveniště a ventilátor

Za kanálem stojí obrovský ventilátor a vedle něj tvrdě spící mraveniště. „Gigantický ventilátor, už z dálky vypadá hrozivě.“ Do ventilátoru se dá vejít. Poprvé to Frank odmítne, podruhé hra skončí krátkou 3D animací a lebkou. Správné řešení je tišší: uspávací léky nad mraveništěm. „Jaká je v tom pointa, sypat pilulky do mraveniště?“ ptá se Frank, ale zabere to. Mravenci usnou a z hnízda se dá vyndat pomocný robot.

Je to malý zploštělý robotek. Magnet mu Frank připevní až později.

Stoka

Žebřík vede do tmy. Smrdí to, stéká tam hustá tekutina a sloup podpírá celý strop. Frank vezme tvrdou hůl a jde dál. U stoky stojí sudy, připevněné k rouře. „Sud, původně určen k něčemu jinému, než k splavení fekálu.“ Cvakač ho odřízne, tyč poslouží jako kormidlo a sud se vydá po stoce do další části.

Kdo na sudu nepoužije tyč, spadne a stoka se postará o zbytek. „Probůh, co se to děje… vůbec se mi to nelíbí.“

V další místnosti je pára, krev na zemi a kdesi vedle leží muž.

Viktor

Je to Viktor. Tentýž, který v baru smutnil po svém zvířátku. „Nazdar Franku. Tebe jsem skutečně nečekal. Ani nevíš jak jsem rád, že jsi tady.“ Viktor svého miláčka našel. „Trochu jsem to nezvládnul.“ Z miláčka se mezitím stala obluda a vzala Viktorovi kus života. Viktor jí to oplatil stejnou mincí: oblude odsekl chapadlo, které teď leží na zemi. „Zakrvavené chapadlo, které chlapík něčemu odseknul,“ poznamená Frank. „Když to takhle půjde dál, budem ze sebe sát život, dokud někdo neubere tomu druhému poslední kousek.“

Viktor o tvorovi pořád mluví láskyplně. „Rozkošný jak malé dítě nebo štěně, když se ti vyčůrá na pohovce a ty nemůžeš nic, jen se zasmát.“ Frank poslouchá a Viktor ho požádá o jedinou věc: o medikit, který nechal nahoře ve skladu továrny. „Jdi pro ten medikit, prosím. Nezdržuj se.“

Továrna

Cesta ke skladu je plná nástrah. Frank si useknutým chapadlem přivolá příšeru, která rozbije stěnu a odkryje temnou díru. Štětkou vybere vazelínu z rozbité roury. Tyčí vypáčí zátku. V továrně namaže přístroj vazelínou a v troskách najde krystal, který rozběhne běžící pás. Kdo na pás vstoupí předčasně, už ho neopustí.

Ve skladu najde meditrans amulet, „tohle musí být medikit“, a magnet, který se připevní na pomocného robota. „Beru ho pro tebe, Viktore. Jsi šťastný člověk.“

Přišel pozdě

Frank se vrátí podél stoky a hledá Viktora. Když přijde, Viktor už nežije.

„Milý Viktore, neznal jsem tě dlouho, ale myslím, že jsi byl ten správný chlap. Proto věřím, že je ti už lépe. Odešel jsi předčasně. To dělá většina mých přátel. Za chvíli by mohla být řada i na mě.“

Medikit zůstává v inventáři a Frank se vrací přes továrnu a teleport do baru. Pomocného robota s magnetem má u sebe.

Frank se vrací z podzemí s amuletem, který už nikomu nepomůže, a s plánem. U okna předsíně si všimne něčeho, co do té chvíle přehlížel. Venku leží na podlaze stanice střelná zbraň. „Kdo ji tam asi nechal?“ Jenže: „Venku není momentálně žádná atmosféra.“ Ven tedy radši nepůjde.

Je tu ale pomocný robot. Frank mu připevní magnet. „Na robota jsem nafixoval magnet.“ Potom robotovi otevře vnější dveře a ten se vydá pro zbraň. „Jdi a vykonej tvé poslání.“ Robot zbraň přinese. „A supr robot mi přinesl střelnou zbraň.“

Senzor, sklo a zelené tlačítko

Zbraň se hodí u dveří, které z baru vedou dál. Otevírá je senzor nad nimi. Frank si ho už jednou prohlížel: „Já ti dám, senzore!“ Teď ho má čím zastřelit. Dveře se otevřou a Frank si oddychne: „Fajn, konečně můžu dál.“

Za nimi leží skleněná chodba ve tvaru V se světelnými panely a ovládacím panelem. Frank si všimne zeleného tlačítka: „Zelené vypínač, vypadá stlačitelně.“ Skleněné dveře by nejraději rozbil, ale zbraň nakonec nepoužije. „Nejsem pistolník,“ řekne. „Já nebudu pořád ten vandal, ten zlý!“ Dveře se otevřou pomocí ovládacího panelu a za nimi je chladicí místnost s průhlednými kostkami.

U zmrazených kostek leží jakýsi nástroj. „Když leží při zmražených kostkách, bude to rozmrazovač.“ Frank ho vezme a vrátí se k barmanovi.

Vybitý rozmrazovač

Zkusí to: „Zkusím něco rozmrazit.“ Objeví se jen jeden problém. „V rozmrazovači chybí energie.“

Nabíječka je kdesi v továrně. Frank se proto vrátí do podzemí, najde na stěně přístroj, položí na něj vybitý rozmrazovač a za chvíli se vrátí. „Už je nabitý. Já dělám zázraky na počkání.“

Barman žije

Frank namíří rozmrazovač na kostku. Kostka zmizí a barman ožije. „No, konečně, myslel jsem již, že tady zůstaneme navěky. Jak se ti to podařilo opravit?“ „Nabil jsem to.“ „Aha.“

Barman vysvětluje, co se stalo. Odkopl Franka do teleportu i s kartou, G-HERN se naštval a zmrazil ho. „Kolik času vlastně uběhlo?“ ptá se. Frank zkouší žertovat, že dva roky: „No, kolem dvou let.“ Barman ho prokoukne: „O čem to žvaníš, vždyť vypadáš úplně stejně.“ Frank mu tedy přizná, že jsou to jen dva dny. A že si mezitím našel přátele: „Takové malé potvůrky. Pomohli mi dostat se odsud.“

Barmana trápí bar. „Jak vidíš, G-HORN mi odsud vyhnal všechny zákazníky a kšeft je v nenávratnu.“ Vtom se ozve Frank: „Víš, měl jsem takový nápad, ale nevím, jestli se ti bude líbit.“ „Tak mě přece nenapínej,“ řekne barman. Cestu na Zemi tedy navrhuje Frank a barman ji hned přijme:

Frank: „Mohl bych ti ukázat moji rodnou planetu ZEMI. Je to tam docela hezké a vypadáš stejně, jako pozemšťan, takže budeš úplně nenápadný.“ Barman: „To je bezvadné. Nejlepší bude, když vyrazíme hned. Cestu doufám znáš.“ Frank: „Tak to si piš.“

Loď se odlepí od stanice. Letí k Zemi, ale daleko nedoletí.

Jejich loď míří k Zemi, ale k cíli se nedostane. Zachytí ji G-HERNova loď a za chvíli Frank s barmanem stojí na velitelském můstku stanice, kterou G-HERN obsadil. Před nimi stojí G-HERN osobně.

První výslech

G-HERN přivítá barmana jako starého známého. „Tak se opět vidíme. Už za poněkud jiných okolností. I když zase stojíme na opačných březích.“ Barman nezůstane nic dlužen: „To ano. Ale teď jsi tady cizincem ty. A bez pozvání.“

Potom se G-HERN pustí do Franka. Frank se ho ptá, jak našel červí díru, kterou tolik let nikdo nenašel. „Proč právě ty?“ G-HERN odpoví: „Někdo ji jednou musel najít. Tentokrát byli programátoři vesmíru na mě shovívaví.“ Když se Frank ptá, jak věděl, kde ji hledat, dostane jen: „Tohle si nechám pro sebe. Jasné?“

Pak vyloží karty na stůl. Chce se domluvit s touto základnou. Barman se diví, jak se chce domlouvat s neživou věcí, a G-HERN odpoví: „Tak, že vy dva jste zatím živí a když se nedomluvíme, tak svůj stav změníte přesně na takový, jaký má tato základna.“ Frank má lidem na stanici vysvětlit, že G-HERN přichází v dobrém. „Vysvětli jim, že potřebujeme tuhle základnu. Ať se nebojí, my nejsme zvířata.“

„Tohle já ale neudělám.“ „Tohle já nemám rád. Nehraj si se mnou.“

Rozhovor neskončí ničím. Oba vězni se ocitnou v cele.

Cela

Cela je místnost se silovým polem, osmihranným stolem, monitorem a nepříjemným obrazem. „Tenhle obraz mi jde od začátku na nervy. Ty farby a to provedení…“ Barman se snaží vymyslet plán, jenže Frank si místo toho potřebuje odskočit. A tak začíná jeden z opakujících se vtipů hry.

Strážce u cely je o své práci pevně přesvědčen: „Já tady nejsem pro legraci, ale na hlídání, takže mě nech.“ Na prosby nedá. Vyhrožuje. „Dobrá, ale jestli si všimnu prudší pohyby, nebo se o něco pokusíš, okamžitě střílím.“ Frank se ho na toaletu ptá opakovaně a strážce se po každém návratu diví: „Doufám, že si tam nic neudělal.“

Na WC čeká plán. Za zrcadlem je malá větrací šachta a Frank do ní vloží toaletní papír, posype ho čisticím prostředkem a zapálí. „Už se tady nedá vydržet!“ Ze šachty vytáhne i hrudku gumy a zrcadlo vrátí na místo. Pokud ho nevrátí, hra skončí zlým koncem (viz boční panel).

Kouř a zápach podle všeho projdou větrací šachtou k hlavnímu koridoru. Strážce ve strážnici je vyřazen z boje a z ruky mu vypadne ovladač. „Jaká náhoda, dálkový ovladač mu vypadl z ruky.“ Frank ho vezme: „Sebral jsi dálkový ovladač. To byl tah!“ Ovladač vypne silové pole.

Plán a první nezdary

Barman má plán. Orbitální stanici je třeba „podminovat“. Nejdřív se ale musí dostat do doků. Cesta vede přes zelené koridory a zavřené dveře, které jsou „na mě alergické“. Barman se snaží dveře rozebrat. „Poslyš, nech mě. Já to dodělám sám.“ Pak si vzpomene na díru pro menší živočichy, než je člověk, a pošle Franka pro kreaturku, která zůstala v cizí lodi. „Hele tady nahoru je malá díra, co kdybys šel pro tu tvou malou kreaturku.“

V severním koridoru chodí robot se sklenicí. Frank mu přes dráhu natáhne gumu: „Moje dokonalá past.“ Do sklenice, kterou robot nese, nasype uspávací léky a z robota se stane roznašeč nápojů. „Roznášející robotek je dobrá věc.“ Strážci v doku usnou. Kreaturku Frank vyláká z lodi sušenkou.

Pak přichází zvrat: strážce Franka zahlédne a uvězní ho. Hra vymění ovládanou postavu. Odteď hráč ovládá barmana.

Barman v uniformě

Barman se musí dostat do cely, a to jako strážce. V doku odtáhne spícího strážce dozadu: „Odtáhnu ho dozadu…“ A půjčí si jeho uniformu: „S tímhle bych mohl jít snad už i balit ženské, ne? No, pravda. Je mi to o nějaké to číslo větší.“ Pomůže nafukovací stroj. „Fajn. Akorát mezi ně zapadnu. Dokonalé. Nespozná mě ani vlastná máti.“

V uniformě přijde k cele a oznámí strážci: „Přišel jsem tě vystřídat.“ Strážce se nechá přesvědčit a odejde, předá barmanovi ovladač a Frank je volný.

Dveře a lodě

Poslední překážku odstraní kreaturka. Projde dírou a otevře dveře zevnitř. Za nimi je dok s loděmi. Barman se vzdálí: „Na tohle se těším. Počkej chvíli tady, já to rychle zmáknu. Neboj.“ A za chvíli: „A je to. Parádička.“

„Porouchal jsem jim rychlosti, loď jim nabere takovou rychlost, že jich zanese někam pěkně daleko. Pojď, jdeme do naší lodě a navnadíme je!“

Frank se na barmana podívá a zeptá se jen: „Co jsi jim udělal?“

Frank a barman nastoupí do lodi a navnadí G-HERNa. Sabotáž v doku udělala své: G-HERNovy lodě mají poškozené řízení, a když se dají do pohybu, nedají se zastavit.

Konec A

Animace ukáže, jak G-HERNovy lodě prudce zrychlí a vzápětí zmizí ve vesmíru. Pak hra přejde do tiché scény s hvězdami a promluví vypravěč.

„G-HERN se obrovskou rychlostí ztratil i z dohledu teleskopů v nekonečném prostoru. Po delší době dorazili na orbitální stanici i zásahové jednotky ze Země. Moc práce nebylo. Rychle zabrali zbylé dvě lodě a nebyl problém ani zneškodnit vetřelce, kteří tam ještě zůstali. Bez velení byli jako malé děti.“

Barman Franka vysadil v sousedním doku. Museli se rychle rozloučit. Barman odletěl zpátky do svého vesmíru varovat oficiální místa, protože G-HERN se jednou někde zastaví a pak to obrátí zpět. Má velký vliv v mnoha korporacích a z vnějšího vesmíru se mu sbírají další posily.

A Frank? „Ty jsi stál a díval se na vzdálené hvězdy. Najednou ti připadali velmi dosažitelné.“ Napadne ho, že pozemšťané vlastně nevědí, odkud se G-HERN přihrnul. „Alespoň je nepravděpodobné, že by to mohli vědět.“

Konec B

Frank se vrátí do kanceláře, ve které příběh začal. Šéf už na něj čeká a nálada se nezlepšila. „Ty bastarde! Na něčem jsme se dohodli! Kde jsi byl celou tu dobu?“

Frank se snaží být opatrný: „Pane, vážně mě to mrzí, ale já vlastně za nic nemůžu.“ Šéf odpoví sarkasmem: „Jasně, že za nic nemůžeš! Unesli tě mimozemšťané? Nebo co vlastně?“ Frank se snaží vysvětlit, co se stalo: „Před pár hodinami ještě byla část téhle základny v rukou jistých lidí. A…“ Šéf o chuligánech ví. Ze Země letí speciální jednotka a podle něj to proto není jejich věc. Frank namítá, že právě s tím to souvisí. „Podívej, Franku! Už dost. Začínáš mě pěkně štvát. Ta tvoje lehkomyslnost je hodně nebezpečná.“

Pak přijde otázka: „Teď mi ještě v rychlosti řekni, kde jsi se válel ten týden.“ Frank se nadechne a řekne pravdu:

„Jen tak jsem se flákal.“ „Já ti takovou fláknu přes obličej, že se z toho nevzpamatuješ. Jsi hnusný, nespolehlivý, a úplně odepsaný hňup.“ „No, jasně.“

Šéf mu zadá poslední úkol: „Teď se sebereš a poletíš na Zemi. Potřebuji rychle vybavit jednu dodávku. Pak se uvidí, co bude dál. Hlas se u mne zítra touhle dobou. A příštích 24 hodin tě nechci vidět.“

Frank se vytratí. Animace ukáže modrou planetu, ke které letí. Potom černá obrazovka, nápis THE END a titulky: jména lidí, kteří tuto hru v roce 1997 vytvořili.

Dva konce, jedna hra

Hra tu hráči nedává žádnou volbu. Rozhodnutí, která vedou ke konci, hráč udělal už dávno: uniknout z cely, vypnout silové pole, vyměnit strážce a pokazit lodě. Proto se Konec A a Konec B hrají automaticky po sobě. Jsou to dvě části jednoho dobrého konce.

Kdo se při hře špatně rozhodl, najde svůj osud v samostatné sekci: Zlý konec a sedm smrtí.

Dobrý konec je jen jeden. Kdo hru dohraje správně, uvidí šéfa, titulky a nápis THE END. Kdo udělá chybu na nesprávném místě, uvidí lebku. Po každé smrti se nakrátko objeví lebka na kameni a hra se vrátí do úvodní nabídky. Uložená pozice čeká tam, kde jste ji nechali.

Zlý konec: zrcadlo na WC

V cele se Frank dostane na WC a za zrcadlem najde větrací šachtu. Když ji zapálí, musí zrcadlo vrátit na místo. Pokud na to zapomene a odejde, strážce zjistí, že se něco děje. „Co se to tam děje? Do prdele! Říkal jsem ti něco, ty mrzáku.“ Hned nato: „Zmiz, idiote. Parchante! Už nikdy tě nepustím na hajzl.“ Franka zavře zpátky a hra pokračuje bez něj.

Hra přejde do tiché scény s hvězdami a vypravěč vysype dlouhý epilog. Byl to konec bez Franka:

„A skutečně své slovo dodržel. Byli to muka a ty ses musel velice překonávat…“ „A zatím, co ty jsi zklamal nejen sebe a už ses nemohl dostat z vězení, události nabírali rychlý spád. G-HERN nejdřív převzal násilím, ale bez vážnějších incidentů celou orbitální stanici.“

Následuje popis války, kterou by šlo shrnout jednou větou: Země vytvořila nejsilnější flotilu v historii a G-HERN měl armádu z koutů univerza. „Padesát hodin od mobilizace byla bitva zahájena ze strany G-HERNa. Po zdvořilostních řečech začala nejprve jemná palba, aby si protivníci nemysleli nic zlého. Pak ale šlo do tuhého.“ Poslední citovatelná věta: „Přes červí díru se volným tempem vyrojila obrovská flotila křižníků…“

A to je konec. Zbytek už hra neřekne.

V longplay videu se tento epilog nevyskytuje, protože hráč tam hru dohrál bez chyby. V herních souborech ho najdete v místnosti 51.

Sedm způsobů, jak zahynout

Jde o záměrné konce, ne o chyby: každý má vlastní hlášky a zvuk. Dva z nich (ventilátor a květ) mají dokonce vlastní 3D film, který opatrný hráč nikdy neuvidí.